vahazování - pět zásad pro bezpečné ježdění

 

Zásada první a nejdůležitější je udělat všechno pro to, aby mladý kůň neměl potřebu pod sedlem vůbec začít vyhazovat. Tedy, je-li temperamentní, dobře ho před ježděním vypohybujte, třeba na lonži nebo ve volnosti (ale pozor, nevystresovat nějakým bezhlavým honěním). To z vaší strany není zbabělost, ale rozumné předcházení zafixování zlozvyků. Jezděte se spolehlivým parťákem, který je klidný a ovladatelný a nestresujte koně příliš. Snažte se mu nevadit. Terény a podmínky volte tak, aby neprovokovaly k vyhazování, vyhýbejte se dlouhým otevřeným loukám a naopak dejte koni příležitost se protáhnout na lesní cestě do kopce. Odpusťte si ježdění ve velkém větru (proč chodit průšvihu naproti) a buďte zvlášť obezřetní, pokud se po teplejších dnech náhle ochladí, to zpravidla koně dost ožijí.

Druhá zásada je nebát se. Koně to poznají. Strach navíc vyvolává křečovitost, která je koni nepříjemná. Několik tipů, jak se poprat se strachem, najdete v článku Bojím se zpět do sedla, mně osobně nejvíc pomáhá soustředit se v každou chvíli na daný moment a nemyslet dopředu, co bude když. Pokud toho dlouhodobě nejste schopní a naopak se vaše pocity zhoršují, zvažte, zda do sedla právě tohoto koně patříte. Prodat včas koně, se kterým si nerozumíte, nebo na něj nemáte, je rozhodně lepší řešení, než mladého koně definitivně zkazit.

vbwsTřetí zásada - buďte připraveni. Pořiďte si sedlo s dobrými opěrkami. Jaký to má být typ, vám neporadím, protože z mé malé anketky vyplývá, že každému vyhovuje něco jiného. Někomu skočka, jinému hlubší univerzál, někdo se dokonce nejlépe cítí v hlubokém sedle drezurním. Ale musí vám vyhovovat, umožňovat dobře se chytit nohama a podržet vás. A nemělo by klouzat, takže na mazání zapomeňte a používejte raději sedlové mýdlo. Výstroj také pečlivě prohlížejte a udržujte, protože rodeo na ni klade vyšší nároky a pokud vás při něm ještě navíc zradí třmen, je jasné, že jdete dolů. Bezpečné obutí, dlouhý rukáv, helma, vesta a/nebo páteřák jsou důležité nejen z hlediska bezpečnosti, ale i pro váš pocit. Který může být přesně tím, co rozhodne, zda kůň vyhazovat začne nebo ne.

Čtvrtá zásada - včas poznat, kdy se k tomu schyluje. Pokud koně trochu znáte a dáváte pozor, nebývá to problém (ale existují nepředvídatelné výjimky). Jednak už víte, v jakých situacích vás to čeká a hodně napoví i výraz a vzrůstající napětí těla koně. Někteří koně se i zašklebí. Jiní na malý moment ztuhnou, nebo se „načepýří". U některých to zkrátka jen cítíte. Většina koní ale před vyhazováním zpomalí. Jestliže je to možné, pokuste se ještě vyhazování předejít. Poměrně osvědčené je koni výrazněji zvednout hlavu a razantně (tady bych se nebála nakopnutí) ho poslat dopředu. Pokud se to z nějakého důvodu nehodí, můžete zkusit naopak koni stáhnout hlavu jednou otěží do strany a nasměrovat ho na co nejmenší kroužek. Jakmile přestane mít myšlenky na vyhazování, pochvalte a nechte ho v klidu stát, nebo kráčet. Jestliže máte podezření, že ho tyto myšlenky neopouštějí, postupujte podle bodu 1. Když už vhodný okamžik ke stažení propásnete, už koně nezatáčejte. Mnohem lépe se udržíte (nebo vrátíte zpátky do sedla), pokud kůň jde rovně.

Pátá zásada je nenechat se shodit. Pádem posílíte právě to chování, které nechcete. Což se snadno řekne, hůř udělá. Nicméně určité zásady vám pomohou. Seďte pevně s dobře našlápnutými třmeny a patou spuštěnou dolů. Dobře se držte nohama. Pro tuto chvíli můžete zapomenout na poučku o nemačkání kolen do sedla, v tuto chvíli je to dovoleno. Ovšem jen při současném tlačení pat dolů, jinak vám koleno vyjede naopak nahoru. Zadek mírně nadzvedněte ze sedla. Jednak vás rána nebude katapultovat a za druhé, i když nepadáte, páteři tyhle otřesy nedělají zrovna dobře (zvlášť pokud máte pod zadkem dvoukilovou dostihovou „šlupku" :-)). Zároveň ale za všech okolností musíte zůstat narovnaní a dívat se před sebe. Tohle je nejdůležitější - být narovnaný a tlačit nohy dolů. Jakmile se předkloníte, další vyhození vás hodí na krk a tam nemáte moc šancí zůstat. A když vidím jezdce, jak se dívá dolů, je mi jasné, že za chvíli přistane právě tam. Snažte se udržet koni hlavu nahoře, jestliže se mu podaří vám vytrhnout otěže a srolovat ji mezi přední nohy, bude vám ouvej, ovšem nesmíte se nechat za otěže stáhnout. Pomáhá ruka opřená o kohoutek nebo přední rozsochu, když je kůň hodně tupý a neurvalý, jednu ruku nechte opřenou a tou druhou trhněte k sobě. Je to ale ke koni hodně necitlivé chování, to mějte na paměti a nechte si ho opravdu jen když je nezbytně nutné.

Co dělat, když můj kůň už získal tenhle bohulibý zvyk?

Kromě zásad uvedených výše je potřeba najít příčinu a odstranit ji. Fráze tak otřepaná, až mi z ní naskakuje husí kůže, ale napsat ji musím. Aby to nebylo tak snadné, málokterý problém má jen jednu příčinu, takže i tady se jich většinou schází hned několik. Na straně koně to zpravidla bývá věk a určitá duševní nevyrovnanost, ovšem pak je tu jezdec a jeho chyby - každý je děláme a citlivý, nevyrovnaný kůň nemusí odpustit to, co jiný zvládne. Nu a pak vnější vlivy (tedy něco, čeho se kůň lekne nebo bojí), na které občas míváme tendenci problém svádět, ale ve skutečnosti je to spíš ta příslovečná poslední kapka.

Samozřejmě odstraňte, co se odstranit dá - rušivé vlivy, nevhodnou výstroj, „nabušenost". Třeba to problém vyřeší. Pokud ne, budete muset obrátit pozornost ke svému sedu a pomůckám. Je možné, že budete mít štěstí a náprava nebude až tak obtížná, protože nemusí jít o zásadní chyby, třeba se jen vloudila nějaká drobnost, která ale vašeho koně hodně štve. Možná máte špatnou zkušenost s koněm, který se po přechodu do vyššího chodu vrhá proti ruce, tak už preventivně spolu s pomůckou „berete zpátky". Je 

Nastavte jednoznačné mantinely chování. Kůň by měl vědět, že vyhazování pod sedlem není žádoucí chování. Tohle doporučení ovšem nepomůže, pokud kůň vyhazuje proto, že mu něco vadí, funguje pouze v případě, že se z vyhazování stalo naučené a posílené chování. Například se takto kůň naučil reagovat na klepnutí tušírkou, na pomůcku na nacválání, nebo na určité specifické místo. Nemám na mysli, že máte koně zbít, to byste ho vystresovali a jen si uškodili, ale stejně jako u každého nežádoucího chování je potřeba jej opravit a koni dát srozumitelně najevo, že toto chování pro něj není výhodné. Okřiknutí bývá dost často účinné. V případě, že vyhazuje na pobídku bičíkem, je tedy potřeba použít bičík ještě jednou nebo víckrát, až po něm nebude následovat vyhození. V případě, že kůň vyhazuje po nacválání, tak ho vzít zpátky a pomůcku zopakovat. Tolikrát, kolikrát je potřeba, aby nacválal bez excesu. V ostatních případech přidat práci a vyžadovat aktivní pohyb dopředu.

Koním, kteří mají sklony vyhazovat, obecně pomáhá pravidelná práce. Nejde o to ho každý den unavit, to by se obrátilo nakonec proti vám - získal by takovou kondici, že byste ho pak už nebyli vůbec schopni unavit. Jde o to dát mu rutinu, kterou mají koně rádi a uklidňuje je, možnost ventilovat energii a zaměstnat mu hlavu.

Už chápete, proč jsme o vyhazování ještě nepsali? Protože je to velmi nepopulární téma. Příčina tkví v drtivé většině případů v nás (což slyšíme velmi neradi) a nejlepší řešení je naučit se jezdit tak, abychom koni nevadili, a komunikovat s ním tak, aby nám rozuměl - což trvá dlouho a je to náročné. A lidé mají rádi snadné návody a rychlá řešení. Bohužel nemohu sloužit.